Finanční gramotnost

Dlužník a věřitel

Když si někdo půjčí peníze, stává se dlužníkem. Půjčené částce se říká jistina. Ten, který dlužníkovi peníze půjčil, se označuje jako věřitel (věří, že mu dlužník peníze vrátí). Za půjčení musí dlužník zpravidla věřiteli zaplatit ještě odměnu, té se říká úroky. Výši úroků stanovuje úroková míra (též úroková sazba). Ta udává, kolik procent z půjčené částky dlužník zaplatí navíc.

Vysoká a nízká úroková míra

Nejčastější vztah dlužník vs. věřitel vzniká mezi fyzickými osobami či firmami na jedné straně a bankami na straně druhé. Pokud si od banky peníze půjčíme, je pro nás výhodná nízká úroková míra, abychom nemuseli platit moc peněz navíc. Když naopak chceme vložit peníze na bankovní spořicí účet, poskytujeme tím bance půjčku a stáváme se věřiteli. Banka je tak dlužníkem a tudíž je pro nás výhodná vysoká úroková míra (abychom dostali co nejvíce peněz navíc).

Úrokovací období

Protože se peníze půjčují na různě dlouhou dobu, je nutné úrokovou míru vztáhnout k časovému období. Je rozdíl, jestli zaplatíme za půjčku navíc 5 % celkově, 5 % ročně a nebo 5 % za každý měsíc, kdy máme peníze půjčené. Úroková míra se tedy může uvádět

Základní pojmy

Z jednoduchého úročení už známe pojmy dlužník, věřitel, jistina, úrok, úroková míra, úrokovací období i daň z úroku. Víme, že dlužník zaplatí věřiteli za zapůjčení peněz odměnu – úrok. Víme také, že velikost úroku určuje pomocí procent úroková míra, kterou je nutné vztáhnout k úrokovacímu období. A právě u déletrvajících dluhů přichází na scénu tzv. složené úročení.

Jednoduché vs. složené úročení

Pokud si dlužník půjčí 20 000 Kč na dva roky s úrokovou mírou 10 % ročně, zvýší se jeho dluh po prvním roce na 22 000 Kč (20 000 jistina + 2000 úrok). Nastává ale otázka, jestli druhý rok počítat úrok zase jenom z půjčené částky (tedy opět z 20 000), nebo z aktuální dlužné částky (navýšené o loňský úrok, tedy z 22 000). První případ popisuje již známé jednoduché úročení. Úrok se vypočítává vždy pouze z jistiny. Druhému případu se říká složené úročení. Úrok se vypočítává z aktuální dlužné částky, tedy z částky zvýšené o úroky z minulých období.

Jednoduché úročení je tedy výhodnější pro dlužníka (zaplatí méně na úrocích). Složené úročení je výhodnější pro věřitele (dostane od dlužníka více na úrocích).

Připisování úroků

Co jsou daně

Obyvatelé ČR využívají mnoho věcí zdánlivě zdarma. Máme bezplatné školství a základní zdravotnictví, jezdíme po silnicích, v případě nouze nám pomohou hasiči, záchranná služba, policie a armáda. Dostáváme důchody, podporu v nezaměstnanosti, slevy při studiu či příspěvky po narození dítěte. O fungování a financování všech výše zmíněných věcí (a mnohých dalších) se stará stát. Je to možná ten hlavní důvod, proč ho máme. Stát zkrátka zabezpečuje a financuje fungování věcí, které využívají všichni obyvatelé státu. A na to potřebuje peníze. Peníze stát vybírá od svých občanů a firem pomocí daní. Daň je finanční částka, kterou občané a organizace musí platit státu dle zákona.

Daňový systém

Daňové systémy se v různých zemích liší. Státy se musí rozhodovat, od koho, kdy a kolik peněz vybírat, aby to bylo dostačující, efektivní, spravedlivé a transparentní. Nastavení daňového systému může pozitivně i negativně ovlivnit hospodářský úspěch země, její stabilitu, prosperitu a v neposlední řadě i spokojenost obyvatel. Daně se mohou vybírat od všech stejně vysoké, mohou záviset na příjmech či na majetku, mohou se týkat pouze některých produktů atp.

Ne všichni se shodují na tom, jaké podmínky by měl daňový systém splňovat. Například autoritářské režimy často vůbec nechtějí spravedlnost a zdaní výrazně více své odpůrce. V demokratických zřízeních některé politické strany prosazují co nejmenší daňové zatížení s argumentem, že lidé by měli platit pouze za věci, které opravdu používají. Jiní naopak soudí, že stát by měl vybírat hodně peněz a zařizovat co nejvíce záležitostí, aby se dobře postaral o všechny své občany. Výsledkem je neustále se měnící systém a při orientaci v něm je někdy potřeba rady expertů – daňových poradců.

Z čeho se skládá daň

Daň se skládá z tzv. „konstrukčních prvků“, které říkají, kdo má platit daň, za co ji má platit a jaká má být její výše.