
Římské číslice

Římské číslice představují způsob zápisu čísel
pomocí písmen latinské abecedy. Na rozdíl od běžně používaného zápisu
čísel (arabské číslice, desítková soustava) jde o nepoziční číselnou
soustavu. Římské číslice nejsou vhodné pro matematické výpočty,
například násobení v tomto zápisu je výrazně náročnější než v desítkové
soustavě. Římské číslice se však stále používají, například pro uvádění
letopočtů na památnících, na hodinách, pro číslování kapitol v knihách,
…
Základní římské číslice jsou I, V, X, L, C, D, M. Jejich hodnoty jsou
následující:
| I |
V |
X |
L |
C |
D |
M |
| 1 |
5 |
10 |
50 |
100 |
500 |
1000 |
Další čísla vytváříme spojováním a opakováním symbolů. Symboly řadíme
za sebe podle velikosti. Pro zkrácení zápisu se využívá odčítání
v případě, že menší symbol předchází větší. Příklady:
| XXVII |
27 |
prosté sčítání příslušných symbolů: 10 + 10 + 5 + 1 + 1 |
| MDCCXIII |
1713 |
opět prosté sčítání příslušných symbolů: 1000 + 500 + 100 + 100 + 10
+ 1 + 1 + 1 |
| IV |
4 |
I je před V, odčítáme tedy: -1 + 5 |
| XIX |
19 |
I je před X, opět odčítáme: 10 - 1 + 10 |
| DCCXC |
790 |
X je před C, odčítáme tedy 10: 500 + 100 + 100 - 10 + 100 |
Kromě níže uvedených interaktivních cvičení je k dispozici také
pomůcka pro aktivity – kartičky určené k vytištění, rozstříhání
a párování (náměty k využití nabízí stránka Aktivity
s kartičkami):
Komiks pro zpestření

Zavřít