Čísla

Čísla jsou základním stavebním kamenem matematiky. Pro dobré základní pochopení čísel nabízíme procvičování v těchto tématech:

• Počítání do 20 – základní přiřazení čísel k obrázkově vyjádřeným počtům, posloupnost čísel
• Číselná osa do 20 – umístění čísel na číselnou osu, což pomáhá lépe porozumět pořadí a hodnotám čísel
• Počítání do 100 – přiřazení čísel k obrázkově vyjádřeným počtům do 100
• Čísla a číslice – pochopení rozdílu mezi čísly a číslicemi, například jak se číslo 25 skládá z číslic 2 a 5
• Římské číslice – práce s římskými číslicemi (I, V, X, L, C, D, M)
• Čísla do 1 000 slovně – vztah mezi čísly a jejich slovním vyjádřením, např. 456 a „čtyři sta padesát šest“
• Velká čísla slovně – práce s velkými čísly ve slovní podobě

Číselná osa znázorňuje čísla. Čísla jsou na ní vyznačena značkami. Popsány jsou většinou jen některé značky, jinak by se popisky překrývaly a bylo by to nepřehledné. Zbylá čísla si dopočítáme. Číselnou osu si můžeme představit jako procházku. Začínáme na startu, kterým je číslo nula, a každý krok vede na novou značku s novým číslem.

Jednoduchý příklad číselné osy, na které hledáme číslo 7:

Římské číslice představují způsob zápisu čísel pomocí písmen latinské abecedy. Na rozdíl od běžně používaného zápisu čísel (arabské číslice, desítková soustava) jde o nepoziční číselnou soustavu. Římské číslice nejsou vhodné pro matematické výpočty, například násobení v tomto zápisu je výrazně náročnější než v desítkové soustavě. Římské číslice se však stále používají, například pro uvádění letopočtů na památnících, na hodinách, pro číslování kapitol v knihách, …

Základní římské číslice jsou I, V, X, L, C, D, M. Jejich hodnoty jsou následující:

Další čísla vytváříme spojováním a opakováním symbolů. Symboly řadíme za sebe podle velikosti. Pro zkrácení zápisu se využívá odčítání v případě, že menší symbol předchází větší. Příklady: